Poznejme psí duši ...
Hodně lidí touží po tom moci si svého pejska vychovat od štěňátka a trochu odsuzuje psy z útulku. Možná je to strach, protože získat si jejich důvěru není tak lehké jako u těch štěňátek, ale pokud jste dobrý člověk není čeho se bát. Každý pes má svoji duši a povahu. Zacházejte s nimi jako s lidmi, vašimi přáteli a i on bude vašim přítelem.
Proč o tom hovořím..
Jsem velkým milovníkem psů a od malička jsem s nimi vyrůstala. Měli jsme jak psy od štěněte, tak jsme měli i pejska z útulku a jednoho dokonce z popelnice.. Ale každý byl úžasný a je úžasný.
Přijde mi, že lidi se hodně bojí osvojit si pejska z útulku a já vám chci ukázat jak to vidím.
Také začínám přemýšlet..Který pejsek by vlastně měl být jednou náš první. ( Náš, protože myslím mě a mého přítele. Omlouvám se za množná čísla, ale dělá mi to někdy problém. "Postižení" dvojčete a člověka ve vztahu. I když toho dvojčete už se zbavuji :D )
Chtěla bych vám říci něco málo z mých zkušeností a možná vás to donutí se zamyslet a změnit pohled na pejsky z útulku 😊.
Když jsem byla miminko hlídala mě v kočárku rotvajlerka. Jmenovala se Argo.
Máma jí měla od štěněte, a i když je možná moje máma pochybnější osoba, tak se psy to umí a je opravdový milovník zvířat. Což vypovídá i o tom že jsme doma měli prasátka. V paneláku 😀. Narodila se strašně malinká a ať neumřou tak si je máma vzala. Měli u nás bedýnku a v ní lampičku, aby měli teplo. Každé ráno dostávali kašičku a nakonec skončili zpátky ve chlévě.
To jsem zase odbočila 😅
Každopádně musím říci, že Argo byla ta nejhodnější Rotvajlerka a nejúžasnější fenka, se kterou jsem mohla vyrůstat. Neublížila ani kočce, protože vyrůstala s Frodem. To byl kocourek, kterého nakonec zakousl pes sousedů..
Máma to se psy opravdu uměla a Argo přirostla k srdci nám všem. Proto bylo hodně těžké se jí vzdát. Museli jsme i utratit. Bylo jí 13. ( Což na rotvajlera, tím že je to velké plemeno, byl úspěch, ale i tak.. ztratili jsme kamarádku )
Byli jsme na prázdniny u babičky a samozřejmě Argo taky. Ráno jsme se probudili a šli na chodbu, kde spala Argo. Nevím, co se stalo.. ale ráno chodila Argo po 3 a nevypadalo to dobře. Hned jak jsme dojeli domů jela máma s Argo k veterináři. V noci se vrátila s brekem, že musí jet s Argo do Opavy a nevypadá to dobře...Část noci jsme probrečeli...Ráno Argo už nebyla. Byl to týden před tím než jsem měla nastoupit do 3. třídy.
Musím říci, že před mámou se o Arze moc nemůže mluvit a mě dělá taky problémy udržet slzy. Byla úžasná. ( Jen bohužel vám nemůžu ukázat fotku jí u kočárku, protože je má máma .. ale možná někdy vám ji sem dám.)
Co vám chci tímto příběhem říci ??
Pokud jste četli pozorně neuniklo vám, že byla rotvajlerka. Hodně lidí vidí rotvajlery jako zlé, pomalu bitevní psy, co jen sežerou svého páníčka. Ale není to o psech.. je to o lidech. Pro mě jsou možná psi odrazem lepšího člověka.., protože toho vydrží hodně než něco tomu člověku udělají. Tak velká je jejich láska. Média vám však tohle nikdy nepřiznají a ani ti lidi vám to nepřiznají..
Ale ten pes si to pak nese v sobě. Proto říkám..
Rotvajleři jsou úžasní psi.
Taky jsem od mala vyrůstala s Kájou. Kajčínek byl Border kolie. To byl pes táty z chovné stanice. Nádherný vzhledem a úžasný agiliťák. ( Agility- závody psů ve zdolávání překážek.. slalom, áčko, tunel.. je to hodně o tom souladu trenéra se psem a jak ho umíte vycvičit. )
Kajčínka jsme museli utratit. Už se trápil, pomalu nechodil a nejedl.. Byl to leden 2015 .
Musím říci, že jsem na něm obdivovala to jeho nadšení. Jak dokázal jančit, když jste ho s sebou brali ven 😊.
Tady jsme s Kájou a Jimem (Džimem). Jim se k nám dostal vlastně náhodou. Od známých mámy. Jelikož nebyl moc panelákový pes a ničil rád dveře, tak skončil nakonec u babičky, kde byl polovinu života i Kája. Měli velkou zahradu..takže si mohli běhat jak chtěli.
Jim byl Kavalír king charles španěl. Typický vesnický pes. Jeho rutinou bylo podlézt bránu projít se po vesnici .. sem tam to vzít přes hnůj po cestě domů. Ale velmi hodný pes. Jen trochu čuně no 😀... To mu, ale neubíralo na charakteru úžasného psího kamaráda. Jima jsme taky museli utratit. Měl nějaké zdravotní problémy...
Teď mě přijde, že si musíte myslet jaká je má rodina vrah psů. Jen ono nejde vidět jak se chudáčci trápí. 😥😥😥
Vrátím se trochu k začátkům vyprávění. K Arze.
Máma to musela nějakou dobu vstřebávat a nakonec si přivezla na Mikuláše Arwen. Arwence je teď 7 nebo 8 ( nejsem si upřímně jistá). Arwenka je také chovanec ze stanice. Fenka Beaucerona (Boserona). Prosím, není to dobrman.. Lidé si to často pletou. Beauceron je francouzký vyšlechtěný pes na hlídaní ovcí před vlky. Má hlavně i trochu jinak stavěné tělo, uši a čumáček.. A má 2 paspárky navíc. (Omlouvám se, to mluví má posedlost psy..) 
Jinak..Ano, jmenuje se jako elfka v Pánovi prstenů. Máma říká, že to znamená múza.. ale ona si myslí, že někdy spíše čůza. 😁
Pro vysvětlení..Arwen byla jako mladší strašně dovádějící. Ráda při venčení utíkala a dostat jí domů.. JAK? Otázka za milion. Musím říci, že taky nás ráda kousala, protože jsme ji strašně provokovali. Teď bych na tu holku nedala dopustit. Je krásná holka.Jen je kvůli problémům s častým háráním kastrovaná. Jako malá jsem si myslela, že to znamená, že psa operujete v kastrolu :D .. Už vím, že nemůže mít štěňata. Což mě u Arwenky přijde škoda. Má velký mateřský pud.
Ale nakonec se Arwen může starat o Dastyho.
To je kříženec, menšího vzrůstu, kterého našla máma s kamarádkou ještě jako štěně v popelnici. Asi před 6 lety. Netušíme doteď, jak a kdy se tam dostal. Každopádně původně ho máma chtěla dát někomu, kdo by se o něj postaral, protože mít 2 psy v panelákovém bytě... Nakonec však zůstal u nás.
Taky nechápete, jak tohle může někdo udělat štěněti???
Koukněte jak byl roztomilý 😊.. A jaký bezmozkový pes z něho vyrostl.😂 To je samozřejmě sranda. Jen Dasty je strašný mamánek. ( hodně uplý na mou mámu) Ale strašný srdcař a milovník aportování. Hodit mu mít do davu lidí.. Polovina by byla beznohá. 😄
Opravdu srdce v něm nezapřete. To, že jsme ho vzali z popelnice by hodně lidí teď nevěřilo.
Také je sranda, že vypadal hodně jako štěňátko Arwen.
Před Dastym jsme však měli ještě Emily. Byla to fenka stejného plemene jako Jim. Byl to pes můj a mé sestry. Arwenka jí blbě brala, protože narušovala její území. Ale tenhle problém byl jen u jídla.
Emily bylo 9, když jsme ji přivezli z útulku. Byla trochu bojácná, ale postupem času byla veselá a strašně hodná. Mouše by neublížila. Byla to klasická psí babička. Měla ráda lidi, klid a spánek.
I když jsme ji měli krátce ( 3 roky ), tak jsem moc ráda, že jsme jí mohli udělat krásných pár let jejího života. Musím se omluvit, bohužel od Emilky taky nemám u sebe žádnou fotku..
S Kubou jsme měli možnost vzít si na procházku psy z útulku. Pro mě je to nezapomenutelný zážitek, protože jsme si tam našli s Kubou svého oblíbence, Barnabáše. My mu tedy říkali Bárny..ale tak skvělý pes. Skoro až vás mrazí, jak se někdo takto hodného může chtít zbavit.
Měli jsme ho s sebou asi 30-45 minut na procházce a pak ještě chvíli ve výběhu vedle útulku. Mít v té době svůj byt, tak už s náma dnes sedí na gauči. Energetický, hodný, mazlivý a šikovný pes.. Na něj opravdu nezapomenu.
Dalšího jsme ten den venčili Rexe. Nad vzpomínkou nad ním se musím usmát. Byl to ukázkový psí flegmatik. Bylo prakticky jedno, co mu říkáme .. Byl na procházce.😀 Ale na piškoty reagoval.
Přiznávám..bylo zakázáno nám je krmit, ale ten piškotu.. pár piškotů jsme si nemohli odpustit.
Oba byli hodní a sice nás upozorňovali na to, že jsou útočnější vůči jiným psům, ale to jsme tedy nezpozorovali. Spíše ostatní psi byli útočnější.
Teď mi psi hodně schází. Protože babička odmítá nějakého pořídit. Což chápu, protože má na baráčku a s prababičkou hodně práce.
Ale aspoň jednou za 3 měsíce si můžu užívat Arwen a Dastyho. Jsou to úžasná stvoření.
Ale musím říci, že mé dosavadní zážitky mě usvědčili v tom, že je to hodně o lidech. Nemůžu říci, že mám jasno zda mít psa od štěněte či si ho vzít z útulku, ale nebránila bych se ani jednomu.
Jsou to úžasní přátelé a umí i naslouchat.. ( S Arwen, když jsem ještě žila u mámy jsem si hodně povídala a vždy mi to zvedlo náladu.) Dokáží se do vás vcítit více něž jakýkoliv tvor na planetě.
Pokud máte drahou polovičku.. dá se to srovnat s ní. Ví, když máte špatný den.. dají vám pusu, když brečíte, aby vás utěšili. Jen my lidi jsme natvrdlý. Neříkám všichni, ale je jich hodně.
Určitě se nebojte vyzkoušet si někdy vyvenčit psa z útulku a změní vám to na ně pohled..
Teď už jen popřeji hodně štěstí v poznání té krásné psí duše.
Komentáře
Okomentovat