Zkouška dospělosti - MATURITA

Po velmi dlouhé odmlce, kterou zapříčinila zmíněná MATURITA jsem opět zpátky.
Jelikož už mám maturitu za sebou a vím, že některé maturanty tato zkouška teprve čeká, rozhodla jsem se pro vám napsat článek.

Musím říci, že jsem se na maturitu snažila připravovat postupně asi od března. Skoro každý víkend jsem se naučila okolo dvou až tří otázek a v konečném součtu jsem šla k maturitě s pocitem, že nic neumím a trápilo nás to skoro všechny.

Jelikož jsem maturovala na zdravotní škole, měli jsme maturitu rozdělenou do několika částí. V součtu jsme maturovali asi měsíc. Prvně jsme jako všichni psali slohové práce a didaktické testy. Následně jsme měli praktické zkoušky- pro maséry - většinou masáž a tejpování a pro asistenty - starost o pacienta v rámci jeho karty.

Ano, ty maturitní dny byly jedny z nejhorších dnů.. Většina z nás se vůbec nevyspala a polovina z nás měla střevní a žaludeční problémy, ale podivuhodně jsme někteří i při menších dávkách jídla přibrali, stejně jako ti, co se rvali čokoládami.. Hold :D stres není kamarád. Pro ty, kdo tvrdí, že se ze stresu hubne.. No uvidíte sami, ale je to individuální.
Myslím, že na naši třídu byl větší psychický tlak v tom ohledu, že jsme byli první maturanti daného masérského oboru. Netušíte, co máte čekat od zkoušek, protože vlastně ani pomalu nevíte, koho to budete na praktických masírovat a ani jak vypadá ústní zkoušení z odborného předmětu u maturit. Kdo koho shodí, koho zase podrží, co všechno, že musíte říct ať projdete, prostě.. nemáte šajna o tom, co vás čeká :D a není to příjemný pocit.
Další srandy na vás čekají od kamarádů z cermatu, kdy se dozvíte 3 dny před maturitou zda ještě budeme muset nastoupit v září či jediný nepřítel v podobě ústních stojí před vámi.

Když se kouknu na to zpětně musím se smát, protože ono to v součtu opravdu není nic zlého. Přesně to, co posloucháte od známých :

  ,,Maturita není tak těžká, jen se kolem toho dělá velké haló. Já se to ani neučil a dal jsem to. Je to o štěstí, co si vytáhneš za otázku. Zvládlo to milion lidí před tebou, proč bys to nedal/a ???"

Tohle jsou věci, co jsem poslouchala a mám-li být upřímná chtělo se mi hystericky smát a brečet zároveň, protože jsem tomu nevěřila a ani se necítila jako ta inteligentní osoba, co to "dá".  Takže, když se se mnou ten soudný den loučil přítel se slovy, že to zvládnu..moje reakce byla: ,, A budeš mě mít rád, i když to nezvládnu?" :D Takhle se pozná čistá panik, plácáte nesmysly. 

Přítel maturoval, když já končila prvák a měl 1,1,2,2 .. náplní jeho svaťáku bylo chodit do hospody se odreagovat po každodenním dopoledním "učením". To byla pohádka pro jeho mámu, která mimochodem 20 let zpátky maturovala na stejné škole, co já se samými jedničkami. Měla jsem pocit a zřejmě čistě subjektivní, že větší tlak byl na mě z rodiny mého přítele. V součtu jsem pochopila, že je to větší podpora a né očekávání dokonalosti. 
V mé rodině jsem slyšela, když to dáš na 4 taky dobré.. Ale já jako člověk, co si od dob střední školy potřeboval dokázat, že není blbý, protože to poslouchal většinu dětství a puberty.., tak jsem se bránila představě dostat blbou známku a dopadlo to podivuhodně dobře :D . 

V období maturit najednou zjistíte, že vlastně vám jsou známky ukradené a při nejhorším v září.. alespoň se uklidníte a více si osvojíte vědomosti. Kamarádem jsou najednou v té třídě všichni, protože jste posr**** strachy a vzájemně se musíte podporovat. 

Maturita je hodně o náhodě.. Celou dobu jsem měla nejlepší prospěch ve třídě a v součtu mám v pár předmětech horší známky než ti, které jste v té škole pomalu neviděli.

Moje starší já by z toho dně, ale měli šťastnější ruku, tak proč jim to nepřát.. :) Taky máme spolužačku, která si dokáže z jedné věty vyčarovat 10 se stejným zněním, ale jelikož je moc sebevědomá a nezavře pusu, tak jí to žerou.. :D Hold u maturit je tolik faktorů, které můžou ovlivnit známku.. ať už je to stres, sebevědomí či vaše karma :D :D

Co jsem chtěla říci..
Přes všechny moje reálné i imaginární strachy musím usoudit, že to opravdu není tak zlé. Z učitelů se stávají vaši strážní andělé, protože pokud jste je vyloženě nevytáčeli po 4 roky školy, tak vám neskutečným způsobem pomůžou.
 Já si vytáhla ve dvou předmětech otázky, co jsem sotva úplně nechtěla, ale tím, že jsem se učila a četla všech 20 knih, které je podle mě opravdu lepší si přečíst, protože pak vás nemůže u Romea a Julie rozhodit otázka:,, A kdo je v téhle knize Vavřinec?"(otázka, která dostala spolužáka), tak jsem to zvládla ( A vůbec se neplnil ten hororový scénář, kdy 15 minut sedíte a usmíváte se na sebe s učiteli, protože si nemáte o čem povídat). I když vám budou vypadávat slova.. jako mě slovo logoped, spolužačce tejp, u praktických slovo fenomén a takové banálnosti, ale dokážete si vzpomenou na důležitější, pak vás nemůžou potopit.
Taky je dobré sledovat výraz vašeho třídního učitele/lky, protože za 4 roky jste se stal/a jeho/její adoptované dítě, kterého budou podporovat, a když se na vás od ucha k uchu usmívá 1. Víte, že na tom nejste zle 2. Hned z vás opadne částečně nervozita..

Takže věřte sobě, svým znalostem a svým učitelům, protože za vás budou bojovat, kdyby to bylo horší a budou při vás stát a věřit vám :) 

Pro ty z vás, které to teprve čeká.. přeji vám pevné nervy a šťastnou ruku při výběru otázek :)

Vaše Gabi.