Magie hudby



Hudba je jako čára ukazující rytmus našeho srdce, kdyby nebyla, není ani život.
( Citát by Gabriell Wolf)

Vždycky mě fascinovala hudba a všeobecně zvuky. Byla jsem zvědavé dítě.
Brzy jsem si oblíbila hudbu a zpěv.
Zpívat jsem začala vlastně někdy ve 3-4 letech. Dostali jsme takovou knihu, ke které byl připojený klavírek s mikrofonem..( V té době nejlepší dárek.)
V 6 mě dala máma do sboru a v 8 se objevila má láska jménem kytara.
Nebudu tu zabíhat do úplně do detailů všeho, protože myslím, že byste dříve umřeli nudou než by jste překonali danou část textu.




Je to zvláštní, když to člověk píše takto a přijde mi, že je to strašně dávno.. Tohle je fakt čas, kdy si v 18 připadám jako stařena, když si řeknu, že už je to 15 let zpátky atd...
Každopádně ty dny, kdy mě někdo osloví paní se k tomu pojí taky, ale to už je jiný příběh ☺️.

Věřím, že lidi, kteří jsou pohlceni hudbou nanejvýš jako já, tak se v tomto článku najdou.
Hudba je můj život.

Někdy bych se nazvala hudebním maniakem. Jsem schopná zpívat si skoro v jakékoli situaci a také si broukat v jakékoli situaci. Např. Broukám si, když jím.. někdy 😀
( Pokud si myslíte, že to není možné, pak se mýlíte. Je to lehké ☺️.)
Máte taky nějakou takovou úchylku, která spojená s hudbou?

Jako malá jsem měla sen, že budu zpěvačka a vlastně je to stále částečně můj sen, jen hodně potlačený.
Pro dítě je to vše krásné a jednoduché, ale   když vyrostete, ta krásná iluze z dětství se mění.
Každopádně ta láska, kterou je má kytara a zpěv se jen tak nevytratí.

Mohla bych to vše nazvat svými přáteli, protože mi to pomáhá. (Myslím tím kytaru, zpěv, všeobecně hudbu.)
Máte blbý den není nic lehčího než si sednout ke kytaře či pustit hudbu na plno do uší. Je už na vás zda nějakou, která víte, že vás donutí brečet ( Přiznejme se, že to je někdy potřeba. Když je toho na člověka moc musí to ze sebe nějakým způsobem dostat.) či něco, co vás donutí se usmívat. Hudba je ten nejlepší terapeut. 
Určitě máte každý své takové písničky. Pokud to máte stejně jako já. 

Musím říci, že u mě převažuje láska k těm smutnějším písním. Přijde mi, že dokáží ve člověku vyvolat více emocí. Možná je to i díky mé minulosti, kdy jsem milovala utápění se ve smutku a depresích.. ale hold se mě to nechce pustit. 
Můj přítel se zase přeborník na Queeny (božský Freddie) a všeobecně tu starší hudbu a ty párty songy.
Každý máme svůj vkus.

Teď to bude znít asi trochu praštěně.., ale z dětství se mě nejvíc drží Barbie písně. 
Všichni si řeknou : ,, Bože, taková hovadina Barbie a ona o tom mluví jako o svatém chrámu.. "
Ale zkuste si najít pár těch písniček. 😉
"Zkus se k oblakům vznést, zkus se k oblakům vznést. Pohled z výšky je fajn, vše jak na dlani máš.."
Kousek textu. 

Pro mě je píseň jako kniha. Najednou se vznášíte v těch oblacích nebo se přenesete do toho místa, do té postavy, o které se zpívá. Nejsilnější text je ten, se kterým se můžete ztotožnit. 

Je to uvolnění. Vnitřní relaxace, ze které čerpáte energii a vlastně logicky vám to nedává smysl, ale milujete ten pocit.
Takto to cítím.
Mě v hlavě hraje hudba pořád. Stáčí slovíčko, trocha melodie a vystanou vám náhle slova písně, kterou jste slyšeli a jedete.. Jednu dobu jsem hřešila ve škole na to, že jsem si broukala v hodině. 😄
Což dělám pořád, ale tam vnitřně v hlavě :D 

Co zde musím zmínit je..
Mám pocit, že dnešní společnost upřednostňuje více hudbu samotnou před textem, což je všeobecně velká škoda, protože ty mají tu pravou sílu. 
Nohavica by mohl vyprávět.. Jeho texty jsou opravdu beroucí za srdce. ( Pro mě osobně rozhodně) 
Ale jelikož doba je zlá a posouvá se dopředu, převažují ty texty o marihuaně, drogách, jak si to někde někdo s někým "rozdává" a mladším lidem se to líbí. Nohavica, Čechomor a Nedvědi jsou přeci dechovka. Vím, že není, ale nesčetněkrát jsem to slyšela z úst mých spoluvrstevníků. 
Takže vás žádám zaposlouchejte se do toho textu. Nebojte se snažit rozluštit i slova anglických písní, protože je hezké vědět o čem to přeci je. 

Tip: Pokud si potřebujete zlepšit slovní zásobu překlad písní je jeden z nejlepších způsobů. Jelikož to není čistě ze školních úmyslů, ale vašeho dobrého úmyslu, udrží se vám to i déle v hlavě.

Nejkouzelnější spojení hudby, je spojení s ohněm. 

Jsem táborový člověk a ten pocit, když se sejde parta lidí, které baví zpívat a ladí jim to a nikdo vám neříká, že pištíte, je k nezaplacení. ( Já jsem soprán. Takže dokážu zpívat poměrně vysoko a ne všem to lahodí.) 
Zpíváte mezi kolektivem lidí, které máte rádi a oni poslouchají či zpívají taky.
K tomu 2 kytary, flétna a zpěv těch dětiček, co se snaží, i když né všechny písně znají nazpaměť.. Hlavně to, že je vám krásně, hřeje vás oheň a jste v tom hudebním opojení.. Pro mě je to velké Wow.
Nemám slovo, jakým bych to byla schopná popsat... Nazvěme to hudební euforie.   
Živá hudba je rozhodně lepší než rádio či YouTube.  



Na závěr bych vám tu chtěla napsat pár takových tipů na písničky, které mě vždycky donutí se aspoň usmát. 

3. Pumped up Kicks - Foster The People  ( Tahle píseň pro mě byla i dlouho držena jako budíková :D , jinak jsem nevstala) 
9. Mě snad jebne , Penzion Česko - Jaromír Nohavica 


Doufám, že se vám dnešní článek líbil. Nebojte se komentovat. ( Kritiku přijimám taky, posune mě to dál a budu vědět na čem pracovat.) 

Přeji krásný den , 
Gabriell


Komentáře

  1. Rozhodně s Tebou souhlasím s názorem ohledně pomalejších písní :) a moc krásný článek!

    OdpovědětVymazat
  2. Co se týká hudby, vnímala jsem ji dřív dost podobně, dost jsem ji prožívala, četla texty, hltala je, ztotožňovala se s nimi, hudba na plné pecky byle největší relaxace. :) Pár let uplynulo a nevím, ale už to tak neprožívám, možná je to tím, že teď musím zvládat daleko více věcí než dříve a už nedokážu takhle vypnout jen s hudbou. :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná to postupem času budu mít také takto. Zatím jsem jen student. Pravda, že povinnosti někdy člověka pohltí natolik, že už není čas na nic jineho. ☺️
      Ale zatím si tohle užívám a ráda si to nechávám..
      Děkuji za přečtení článků😉

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Recenze: Fotokniha od Saal Digital

Zkouška dospělosti - MATURITA

Kam bych se chtěla ubírat?