Jiná doba, jiná výchova

Když jsem byla malá neměla jsem úplně nejlepší výchovu, ale když se na to kouknu zpětně jsem vlastně ráda, že byla taková jaká byla.
Troufám si tvrdit, že jsem slušný, hodný, nápomocný a dostatečně sebekritický člověk.
( Tu sebekritičnost zmiňuji, protože podle mě je potřeba být trochu sebekritický a dokázat posoudit závažnost vašeho konání.)



Proč o tom píšu?

V dnešní době se mi zdá, že někteří rodiče povolují dětem to, co mi jsme dříve nemohli. Také jde vidět ve společnosti ten systém rozmazlování dětí a všeobecně mě příjde, že je ta populace rok od roku drzejší, sprostější, horší..
Neříkám, že to je čistě vliv rodičovských rukou,ono  i média, filmy, některé známé osobnosti nejsou sotva příkladem pro mládež.

Jelikož jsem jezdila 11 na tábor,  z toho 3 roky jako instruktorka, hlídám jednu holčičku a momentálně mám praxe na pracovišti, kde je dost dětí, tak si troufám tvrdit, že jsem za tu dobu viděla více než dost.

Můj přítel vtipně říká :

,,Rokem 97 skončila poslední dobrá generace."

Ve své podstatě bych s ním i souhlasila.
Nejsem sice rodič, tak nemůžu lidi úplně soudit, ale podle mě dítě je do velké míry odrazem výchovy a dění, které pozoruje doma.

Řeknu vám tu příklad té holčičky, kterou chodím hlídat.
S jejími rodiči se život nemazlí.  Její táta je od nějakých 20+ let paraplegik a dokáže mírně hýbat rukama a její mámě byla zjištěna kolem podzimu rakovina plic. Jelikož nemocí paní maminky zkrachoval systém, na kterém fungovala domácnost museli podat inzerát o pomoc.
Řekla jsem si, že mám nějaké zkušenosti s dětmi a mám děti ráda, tak to zkusím.
Momentálně toho lituji...
Jde o to, že holčina je dosti rozmazlená a taky taková, že si dělá, co chce.
Přes počáteční domluvu, že program s ní budu řídit já, to skončilo tak, že jí bylo řečeno, že si se mnou může dělat, co chce.

Co jsem si všimla, rozhodně to není skromné dítě.

V mých 18 letech jsem od ní slyšela věci jako:
,, Já nikdy nebudu muset pracovat, abych měla bydlení. Mě ho odkážou prarodiče, jak umřou. " ( Osmiletá holčička.. řekněte mi, kde to vzala.)
,, Až mi bude 15 dostanu koně a ten bude stát až milión.."

Při hraní, když jsem ji dával pryč řasu mi bylo řečeno : ,, Měla si mi ji nechat bych si něco přála."
Já: ,, A to funguje? "
Ona:,, Jo, přála jsem si tablet a dostala jsem ho."

Když jsme na její žádost dělali muffiny, tak jsem jí říkala, že bychom i mohli umýt nádobí její reakce byla : ,, Nech to být, ona to máma nebo někdo umyje."
( Člověk by čekal, že dítě, které ví, že jeho máma má smrtelnou nemoc, se bude snažit trochu pomoci..)
Přijde mi to velmi smutné.
Její máma ji navíc pořád uklízí pokoj, rovná skříně, povléká postel....
A tohle mě nepřijde jako těžká činnost pro  osmi letou holčičku...


Navíc její konverzace s rodiči je dosti vulgární. Neříkám, že užitými slovy, ale tím stylem.
Říci své nemocné mámě NAZDAR a k tomu tónem jdi do pr****. Na tohle jsem musela reagovat. Smutné bylo, že její máma tohle vůbec nevnímá a podle ní je to v pořádku.
Já na to, že někdy jsou u nás vztahy a ostří nože s mojí mámou, tak tohle bych si v životě nedovolila. Dovolit si to schytám takovou, že o druhou se postará zeď. ( Berte to s nadsázkou)



Chápu, že ji rodiče možná chtějí nějakým způsobem kompenzovat nastalou rodinnou situaci, ale takto...
Jde poměrně vidět, že jí ani nic moc neřeknou na vyjadřování a nevadí jim utrácet hodně pro dítě, které si nedokáže vážit věcí.
Já ji půjčila z mých věcí, které byli schované na půdě pro moje děti. Dostala dost pravidel a byla obeznámena, co  pro mě hračky znamenají.
Její rodiče samozřejmě hned, že vše ode mě koupí, ale já dovolila jen propůjčení.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem ji je raději vzala, když jsem viděla, jak se k hračkám chová. Navíc jedna se mi ani nevrátila a ani nevrátí.

Její táta říká : ,, Víte, ono je krásné, že když něco chce, tak neříká já to chci, ale já to potřebuju. To je tak hezké."
Samozřejmě, že jí je většina věcí dopřána..
Její rodiče jí opravdu velmi rozmazlují, nechávají ji ve věcech vyjadřování poměrně volnost a nejdůležitější v jejich vztahu rodiče a dítě jsou peníze.
Navíc jí platí včetně mě 3 holky, které si s ní chodí v týdnu hrát, hlídat ji, vařit s ní...
Kde má kamarády??
Podle mě si její rodiče ani neuvědomují, že kolem ní vytváří menší sociální izolaci.
Až my "hlídačky" odejdeme, co bude dělat ona??
( Přijde vám to normální? Aby rodiče platili 3 rádoby kamarádky?)

Co se týče mých praxí, je tam jeden klouček. Jmenuje se Vojtíšek. Na první pohled hodný klouček, ale pod kůží je to celkem čert.
Ve hraní s dětmi nezná mezí.
Přišla nám do centra holčička a hned první den při hraní venku na ní udělal pomalu rugbyový výpad , jen aby dostal z jejich ručiček míč.
Chuděrka malá. Měla 2 roky a Vojtíškovi jsou už skoro 4.
Opravdu i ta agrese dětí je na vzestupu a on je toho krásným příkladem.

Ptala jsem se na jeho chování i sestřiček/vychovatelek a bylo mi řečeno, že ono to tak je. Že Vojtíšek v tomhle nemá Hranice a jde to vidět, že tatínek mu nic moc asi neudělá a neřekne, protože ho má Vojtíšek slušně zpracovaného.
3 leté dítě vede tatínka.

Upřímně nad vším, co jsem tu napsala, a že je to velmi zkráceno, jsem se hodně zamýšlela i hodně navztekala. 

Asi to není věc, kterou bych měla řešit já, ale je to smutné, když vidím, jak to mají dnes děti "zmáknuté".
Mám potřebu se k tomu vyjádřit, protože hodně lidí nechává v dnešní době své děti řídit jejich životy. Rodiče jsou doslova loutky svých dětí.
Ono odepřít jednou něco dítěti je asi někdy horší, ale dopřát mu vše??
Jak budou vypadat děti, které budou odrazem naší výchovy?

Zajímal by mě váš názor.
Jak vnímáte vy dnešní mladou populaci?

Přeji vám krásný den,
Gabča ☺️

PS: Neříkám, že všichni rodiče jsou povolní a obdivuji ty, kteří dokázali vychovat či mají slušné děti.
Protože výchova dětí je přeji jen umění.☺️