Otázka eutanazie ...

Přemýšleli jste někdy nad otázkou eutanazie?? Je dobře, že v Česku to je stále zakázáno nebo je to škoda ?? Nechali by jste své blízké to podstoupit ?? 

Já se otázkou eutanazie začala zabývat vlastně až po tom, co jsme se tím zaobírali ve škole. Na náš pofiderní a nespolupracující kolektiv jsme poprvé měli stejný názor, a to, že otázka eutanazie zůstane otázkou. Nedokázali jsme říci ani úplně ano, ani říci úplně ne .. 

Když se zeptala učitelka zda jsme pro .. Řekla jsem ano. Říkala jsem, že mě to přijde jako důstojný odchod. Lepší než jakákoliv sebevražda, kterou stejně ten zoufalý člověk podstoupí, když mu nedovolí eutanazii. 

Padly také názory..

 Je to méně bolestivé pro lidi, a když můžeme nechat utratit naše mazlíčky ať se netrápí. proč necháme trapít se lidi, naše nejbližší ? 

Že česká společnost na tohle není připravená? 

Lidský život je dar a neměli bychom s ním hazardovat.

Nemůžeme to vrátit zpátky.

Není to povoleno, ale přesto to někteří lékaři nenápadně na požádání dělají.. 

Mohla bych těch názorů vypisovat hodně, ale co vám chci říci, to ano se postupem chvíle změnilo v nevím.

 Na jednu stranu by jste chtěli pomoci blízkým, ale na druhou stranu, když to přijde, nedovolíte to. Pokud ano, je to s velkým sebezapřením.

Mám prababičku, která má 3 roky po mrtvici. Pamatuji si, jak babička říkala svému kamarádovi, že by bylo lepší kdyby raději umřela. Ano, zdá se to být necitelné a taky mi to tak přišlo, ale když se nad tím s odstupem času zamyslím.. asi měla pravdu. 

Teď jen pozorujete, jak se prababička trápi a praděda s ní, protože on je na tom zdravotně výborně. Vidíte i po těch letech, že jim na sobě záleží a stát se něco jednomu.. Nevím jak to zvládne druhý.
Já se setrou za ní chodíme zpravidla každou neděli a pozorujete to i na tom člověku jak se trápí. Prababička má své veselé i špatné dny. Ty špatné nemám rádá, protože to při odchodu končí pláčem a slovy: ,, Holky moje, když já už vás nemusím vidět."  
Bojí se o to, že umře a my se bojíme o to, že nám umře.. Je to realita, se kterou musíme počítat, protože jednou přijde, ať chceme nebo ne.
Když se však bavíme o eutanazii, řeknu vám tohle . Kdyby mi někdo řekl, že se legalizovala a nabídla ať tak ukončíme trápení prababičky, řeknu NE. I když by to bylo její rozhodnutí, protože je to její život.
A moje NE je čistě z toho, že jsem ráda, že ji tu mám, že si z ní můžu povídat, i když už je spíše ležící člověk. Bylo by to vůči ní asi sobecké. Ne, určitě by to bylo sobecké, ale je to osoba, kterou mám ráda.

Řekněte sami. Co by jste dělali mít někoho blízkého a chtěl by jít na eutanazii..?? Pustili by jste ho??

Na druhou stranu, mám pocit, že někteří lidé na to mají právo.
Nevím zda jste četli kauzu ve Francii, kdy paní rostl nádor v dutině nosní a nebyla ji povolena eutanazie. Přitom ztatila chuť, čich i zrak a zohavilo jí to obličej. 

Paní za nedlouho po odmítnutí spáchala sebevraždu.
Nebyla by v tomto připadě eutanazie lepší povolit? ( Upřímně, jste-li v rozpacích zda ano či ne, tak jsem v tom s vámi.) 

A pak jsou tu lidi jako Stephen Hawking, který byl bojovník.

 Nevím proč se mi v rámci této otázky vybavil sotva on, ale možná proto, že se nikdy nevzdal. Přes to, že mu byly předpovězeny maximálně 2 roky života od doby, kdy mu začala jeho nemoc Amyotrofická laterální sklerozá, která vlastně člověka uvrhne po nějaké době na lůžko/ vozík, protože motoneurony mozku jsou napadeny a neovládají svaly, on se dožil, díky svému neustupujícímu optimismu, skoro 80 let. 

Myslím, že vypisovat o něm dále zajímavosti z jeho života by bylo zbytečné, jelikož jeho jméno je dobře známo celému světu.  

Ale mám pocit, že on se nikdy nezabíval ani na chviličku tím, že by byl ochoten něco takového podstoupit.

Hodně nám z tohoto světa může nastínit i film Než jsem tě poznala. 

Ten, kdo viděl mě chápe. Pro ty, kdo ho neviděli doporučuji se kouknout. ( a připravit si hodně kapesníků 😭😭. )

Já po shlednutí filmu byla strašně naštvaná kvůli konci, který mě ne jen úplně dostal (aneb brečela jsem doslova jako malé dítě), ale vlastně nebyla jsem schopná to pochopit. Pochopit.. PROČ. 

Postupně jsem si začala uvědomovat, že to asi tito lidi nemají vůbec lehké. 

Snášet svoje utrpení uvnitř sebe a na druhou stranu koukat na lidi kolem, kteří taky trpí, ale nehodlají si připustit, že by se měli přestat snažit, protože tím člověku nevrátí jeho předchozí skoro dokonalý život. Že život, co byl životem skončil a je to pro vás jen divadlo, které kolem vás všichni hrají, protože nechápou.. Stejně jako jsem nebyla schopná to pochopit já. 

Vemte si to takto. Když nejsme se sebou spokojeni, že máme třeba pár kilo navíc, začneme hubnout. Když se nám nelíbí vlasy, změníme účes či barvu.. 

Ale tito lidé to nezmění. Ne, tak snadno. Smíření se sama se sebou je težké i pro normálního člověka. Jak těžké to je asi pro ně?? 

Proto už dokážu pochopit jejich rozhodnutí k eutanazii. 

Teď už nějak víte můj (ne)názor. 

A já se vám chci zeptat.. Jaký názor máte vy? Legalizovali by jste to v Česku?