Příběhy mobilů😂 (aneb pro zasmání)

Znáte to. Od malička se nás všichni snaží naučit, jak si správně vážit věcí. Je to krásné, ale pro vás jako dítě naprosto nepochopitelné. Proč to vlastně tolik řeší??

Postupně jsem pochopila...

Povím vám příběh o několika chvílích strávený s mobily. Na to, že je mi 18 mi jich rukou prošlo nespočet. Už si ani nepamatuji to číslo, protože jsem to přestala počítat, ale bylo jich opravdu hodně. 

Tipovala bych asi 10...( A to mám pocit, že jsem nějakého technologického kamaráda vynechala.)

Jako malá jsem byla extra ničitel mobilů...Moje rodina to označovala jako neschopnost vážit si věcí, ale já bych to nazývala opojnou dětskou blbostí 😁.

Ne, že jsem byla hloupá, ale jen nedomýšlela věci do detailu...( A taky jsem byla hodně ztřeštěná a dělala věci, které by mě teď ani nenapadly. Dobře, napadli...ale nezrealizovala bych je.) 

Tady začíná příběh mobilu číslo 1.

Bylo krásné období základní školy ( dobře, až tak krásné nebylo, ale pro efekt...) a pro mě se ségrou nástup do druhé třídy. Psal se rok 2007 a my dostali první mobil. 

Byl to Vodafone..Strašně placatý a samozřejmě tlačítkový. Jediná hra, co obsahoval, byla sudoka.

V té době jsem to hrála stylem pokus omyl.. Neuměla jsem sudoku😀, ale naštěstí pro tu malou holčičku existovali barvičky. Takže když jste dali správnou číslici a byl to dobrý tip, pak se pole zbarvilo do zelena. Proklikat se do toho, aby to bylo úplně vše zelené, se mi podařilo asi jen jednou😁.

Ale teď ke smutnému konci mobilu...

Jelikož jsme ho měli dohromady se sestrou  nastal den, kdy ho měla ona. Byla hodina hudební výchovy a Míša jej dala pod lavici, kde zůstal po skončení hodiny ...

Samozřejmě si to Míša uvědomila později, ale dali jsme vědět učitelům a začalo pátrání..

Mobil zmizel...jeho krásná tlačítka už jsme nikdy neviděli. 

( Beztak si ho vzal někdo ze zaměstnanců, protože plat ve školství je nekompromisní.)

Mám matnou vzpomínku, že před tímto mobilem nám byla ještě svěřena stará černá Nokie či Samsung ...někdy z roku 2000. Taková ta úžasná, kdy při každém zapnutí běhal po obrazovce pes.

Jen bohužel je to vzpomínka tak matná, že o tomto mobilu nemám co psát. 

Následovaly Vánoce a tím pádem mobil 2. 

Dostali jsme zase ten placatý Vodafone s jedinou hrou, ale tentokrát každá svůj. 

Já ho jednoho dne nechala v obchodě a už nebyl. 

Nebo takto byl, ale v rukou nějakých milých cikánských spoluobčanů. Což jsme se dozvěděli systémem, že mi máma zkoušela volat a z mobilu se ozvalo něco ve stylu :

 ,, Čauvec more, tady Dežo. Kdo volá?"

A jelikož, kdo zná Bruntál musí vědět, že pátrat po Dežovi je, jako hledat jehlu v kupce sena.

( K tomuto chci jen říci, že nejsem rasista..a snažila jsem se to i formulovat slušně. Znám hodně lidí s cikánskou krví a najdou se i tam slušní lidé.)

Ségry mobil ten podivuhodně žije ještě dnes.

Mobil číslo 3 jsme dostali v létě. 

Tedy myslím, že to bylo v létě, protože jsem fotila kytičky 😀... poprvé mobil s foťákem. Měl asi 1,3 Mpx, ale pro mě strašně husté.
Slovo husté používat naschvál, protože jsem se mi v tomto období dostalo do povědomí 😂.

Každopádně mobil 3 byl opět Vodafone.
První výrazně barevnější a výsuvný mobil. Byl fialový a strašně úžasný.
Až jednou budu mít děti, budou mít určitě  takový první mobil.

Celkem se držel, co musím říci, ale hold buzerace mojí tety si vybrala svoji daň.
Jednou mi opět říkala něco, jak je neslušné poslouchat hudbu u oběda, a tak jsem chtěla mobil poslušně vypnout..  Jenže já jsem knedlik ( To krátké i je schválně.) a mobil místo zmáčknutí jednoho tlačítka, skončil zmáčený v polévce. 
Nevím zda má polévka na zvuk blahodárné účinky, ale v té chvíli přestal fungovat a už ani nezačal. 😅

Moje ségra měla, co se týče tohoto mobilu menší trvanlivost...

Omylem mi na něj ukápla kapička vody a trochu zesvětlela obrazovka. Moje sestřička se naštvala a mrskla mobilem o zeď. 

Hlavou zeď neprorazíš a mobilem také ne. OVĚŘENO.

Mobil 4

To byla nějaká černá Nokie s foťákem, co jsem dostala po mámě. Mobil to byl dobrý.

A myslím, že půl roku určitě přežil.😁

Ale také skonal.

My jako děti měli v pokoji houpací žebřík. Byl umístěn uprostřed pokoje a je snad ta nejlepší vzpomínka na dětství v paneláku.

 

Proč o tom mluvím ...
Jelikož to byl menší pokoj, tak jsme si museli dávat pozor na skříně. Naší zálibou bylo se zatočit, co nejvíce to šlo a visíc na žebříku čekat, jak rychle se rozmotá.
Já měla v oblibě nosit věci na krku, abych je nemusela hledat a i tento mobil jsem měla pověšený na krku. Jen jsem jednou zapomněla, že ho mám, roztočená na žebříku ...a najednou rána . Konec vám musí být jasný.
Mobil to nepřežil. Třískl v té rychlosti o skříň a už to nerozchodil.

Pátý mobil byl opět od mámy.

Nokie, ale aby byla změna, tak stříbrná 😂.
Tahle Nokie podivuhodně přežila..tedy alespoň mě.
Po navrácení mámě se stala nehoda.
Máma při jízdě na kole telefonovala a mobil ji vypadl z ruky. Naneštěstí pro ní jel v tu chvíli kolem kamion 😂. Asi chápete, že jsem z toho měla strašnou srandu.

Možná já nejsem takový knedlik, ale mám to v genech..😂

(Dobře, to si slepě nalhávám)...

Mobil 6.

Ten mi byl vypůjčen od dědy. Černo-červený mobil značky Evolveo.
Tento vydržel asi 1,5 roku. Pak nastala moje chybná úvaha a vzala jsem si ho s sebou na tábor.
Celý tábor prospíval bez poškození a hle byl tu poslední den. Chtěla jsem mobil uklidit, ale vyklouzl mi a spadl na ztvrdlé bahno...
A obrazovka mobilu pak zůstala černá.
Tento mobil dopadl poměrně dobře, protože se dal opravit a žije šťastně a spokojeně ve skříni čekajíc na další ničitele.

V 15 jsem dostala svůj první dotykáč.

Mobil 7.

Huawei honor 3c. Skvělý první dotykáč.
Musím říci, že jsem si opravdu dávala pozor, ale také sem tam upadl. Dokonce i na beton, ale to se jenom odřely rohy.
Pak přišel Den D.. úklid na intru. Mobil uklizen na bezpečné místo, ale jak jsem posunula věcmi na peřiňáku spadl na lino.
Jen pitomé lino stačilo na prasklinu displeje, ale ještě žil.
A v období, kdy jsem šetřila se rozhodl stagnovat a řekl, že si rozhodně nenašetřím a spáchal sebevraždu. (Obrazně řečeno😀)
Začal se přehřívat na bod varu při nabíjení a nechtěl se nabít.
Jelikož oprava by stála pomalu stejně jako nový mobil, zvolila jsem koupit si mobil.
Poprvé že svých peněz.

Mobil 8.

Xiaomi 3x... tedy myslím. 
Ten umřel loni na Vánoce... Smrt to byla nečekaná a pomalá. Tímhle okecáváním se snažím říci, že se mi podařilo vykoupat ho v záchodě. 😅

Teď mám opět Xaomi.. a už nehodlám utrácet. Takže doufám, že mi aspoň 3 roky přežije, protože nejdelší životnost mobilů u mě je kolem jeden a půl roku. ( Opravdu mám pocit, že jsem na nějaký mobil zapomněla, ale co už 😂. Moje umění v rozbijení mobilů už jste zřejmě pochopili. )

Tímto chci na vás trochu apelovat ať si vážíte věcí. Nejen mobilů, ale všeobecně všeho, protože tímto přicházíte nejen o peníze, ale i důvěru v to, že vám někdo něco svěří. 

Kráný den .😉

PS: Pak, že staré mobily vydží a přežily všechno :D..Mě ne.