Jak prožívám nástup do maturitního ročníku ..

Tak a je to tady. 

To jsou asi jediná slova, kterými bych shrnula mé pocity. 

Vím, že je trochu předčasné to psát, protože jsme v polovině prázdnin, ale čas strašně letí. 
Pamatuji si, že v prváku jsem si říkala, jak to bude trvat než se k té maturitě dostanu, protože 2. stupeň základní školy ( v mém případě nižší gymnázium ) byl strašně zdlouhavý, ale před chvílí jsem byla v prvním ročníku na střední ( takové kuře, co nikoho na té škole neznalo 😀 ) a najednou JE TO TADY. 

Hurá do čtvrtého ročníku 😭. 

Moje pocity jsou strašně smíšené. 
V jednu chvíli si říkáte:,, Nejsi blbá, celý ty 3 roky jsi nejlepší ze třídy, tak přeci to musíš dát.", a pak následuje ,, Bože, já to nedám, já jsem tak blbá." 
Tyhle stresy mě provázely prakticky celým třetím ročníkem. Nejsem úplně šprt, ale člověk, co se na to zase nemůže úplně vykašlat. 
Jelikož se to blíží, tak celý třeťák byl jen o tom, že pokud nám dělá problém učit se teď, tak ať nečekáme, že zvládneme maturitu. Taky jak málo bude času, a jak to strašně uběhne, a pokud jsme se celé ty 3 roky flákali, tak ve čtvrťáku to nedoženeme. ( Vím, že to má působit jako motivace, ale mě to spíše uvádí do ještě většího stresu... jsem velký STRESAŘ) 

Chápu učitele, že v nás chtějí vyvolat tu motivaci, tu touhu po tom naučit se aspoň na poslední velkou zkoušku, ale pro typy lidí jako já .. Bože, proč to pořád říkají?? 
Vím, že v tomhle nejsem naštěstí sama a čeká to všechny, co jsou studenty maturitních oborů.  

Upřímně někdy bych si přála dokázat být lehkomyslná, jako většina kluků v naší třídě a smát se tomu a říct si : ,, Tak se potkáme v září no.. ", ale nejsem taková.  

Hlavní slovo měla ke konci roku naše učitelka češtiny, která nás zhodnotila každého zvlášť.
Bylo zajímavé poslouchat jaké šance máte vy, a jaké zase vaši spolužáci . Já nevím zda jsem vyšla dobře nebo ne, ale názor byl takový : ,, No Gabrielo, na vás jde vidět, že když jste si jistá, tak nemáte problém napsat slušné testy. Na druhou stranu, když si jistá nejste, tak zbytečně začínáte zmatkovat. Vy jste ten typický příklad, kterému by se mohlo stát, a ne, že bych vám to přála, že dostane "okno" u maturity. ".  
A já s mojí šíleností hned po skončení hodiny běžela za paní učitelkou, jak to zařídit, aby se to nestalo. 
Výsledek je takový, že jsem si do čtvrtého ročníku zařídila dvojnásobně více zkoušení a mám vymalováno. :D ( Bože, to jsem si dala... ) 

Co mě dosti uklidňuje: 

1. Vědomí toho, že mám 3 pokusy 
2. Že se nás spíše raději zbaví, než aby si nás ve škole drželi 
3. Udělali to studenti, co na tom byli hůře
4. Ještě se mě netýká povinná maturita z matematiky
5. Moje máma se kolem 40 dostala na vysokou ( to už tu maturitu musím zvládnout) 
6. Učila jsem se a povinnou četbu jsem opravdu četla
7. Když to zvládnu, konečně budu pryč z té školy :D :D 

Můj životní guru Kuba ( můj přítel) 😀😊  zvládl maturitu na vyznamenání a to není studijní typ. Den před maturitou si zašli s klukama do hospody a odpoledne to zvládli. 
Mezitím jejich spolužačka běhala kolečka kolem stadionu a snažila se zbavit stresu. 
Mluvila jsem s ní a říkala : ,,Odmaturovala jsem na samé jedničky, ale nic mi to nedalo . Nakonec to za ten stres ani nestálo. " 


Vím, že není proč to hrotit, protože podle většiny je maturita banalita. ( A to říkám já, stresař první ligy :D ) 
Dělá se kolem toho velké Wow a dostává to studenty do zbytečného stresu. 
Nevím, kdy se vlastně maturita stala otázkou života a smrti. Udělali ji z ní učitelé nebo rodiče?? 


Rada pro stresaře jako já: 

Pokud se připravíte a budete si věřit , zvládnete to. Máte zbytek prázdnin zbavit se stresů a do 4. ročníku jděte s hlavou vzhůru. 

Každopádně chci popřát všem, co budou jako já nastupovat v záři do maturitního ročníku, hodně štěstí a žádné stresy. Nestojí to za to . 


Přeji vám hezký den, 
 vaše Gabriell