Máme štěstí??
Zamýšleli jste se někdy nad tím, co je vlastně štěstí? Já se tím zabývám neustále..začnu mít černé myšlenky, za které se pranýřuju, ale mé úvahy vždy končí větou:,, Když já mám vlastně štěstí".
Často poslouchám jak lidi říkají jakou mají smůlu, ale vůbec neberou v potaz ty úžasné věci v jejich životě. Nevím, možná jsem zvláštní člověk, ale tyhle řeči mě štvou. Kdybych řekla, že jsem tu frázi nikdy nepoužila.. musela bych lhát. Každý ji použil. 😉 Pokud chce někdo tvrdit, že ne tak buďto si toho nejste vědomi nebo lžete sami sobě.
Ale co je vlastně štěstí?
Někdo tvrdí, že je hezký pocit, někdo zase, že žít pro druhé a sdílet s nimi všechny vaše žážitky, být milován, mít rodinu,...a mohla bych psát do nekonečna. Kdybych měla definovat štěstí já asi řeknu..
Je to každičký úsměv, co můžeme spatřit, každičká chvíle, co můžeme prožít a taky uvědomění si, že nejste na světě sami.
Upřímně možná ještě před pár roky bych tvrdila, jakou mám smůlu, a že je všechno na nic včetně moji existence. Ano, byla jsem trochu jinde než dnes. Ale co mi vlastně pomohlo k trochu jinému vnímání ??
Nebyla jsem spokojená sama se sebou, odsuzovala jsem se za každičkou mou stížnost, i když většina z nich neopustila mou hlavu, ale já o nich věděla. Celkově jsem se utápěla a došlo to do fáze, kdy jsem se cítila blbě za jeden den, kdy nebrečím... Jak o tom píšu asi si musíte myslet, že jsem blázen. Nooo, možná kdysi byla, ale dnes už jsem jen beznadějný snílek, co brečí kvůli kvůli věcem, co za slzy stojí. ( Těch milion filmů, u kterých brečím .. to je věc vedlejší 😄. Jsem velká citlivka, až moc velká.)
Ne, ale co tím chci říci? Prostě mě to nebavilo být večně nešťastná a to jak se vlastně i do toho smutku a všeho nutím. Přestala jsem se zaobírat tolik minulostí. Tím, že dětství nebylo takové jaké by mělo být. Ale koukala jsem na ty dobré věci krásné vzpomínky, co mě donutili se smát. Také začla hledat a srovnávat lidi kolem a ono pak zjistíte jaké máte štěstí. Např. Moji velkou inspirací jsou lidé co jsou na tom o dost hůře než já. Koukala jsem na pána, který neměl ruce a nohy .. přesto dokázal plavat, rodina ho milovala a i přes ponižování se stal člověkem, který bojoval proti šikaně na škole a postavil si na tom svoji práci. Dokázal si ze sebe udělat srandu .. A to je důležitá věc. Vylezte z ulity a nebojte si dělat srandu ze sebe. ( Pokud byste chtěli vědět jméno či odkaz na video daného pána stačí napsat :) )
Když jsem si říkala, že mám rodinu, který by se zabila, kdyby se měli potkat všichni .. Tak ano je to tak, ale víte co .. I tak se najdou v té rodině lidi, co se navzájem podpoří. Pokud ne tam hledejte klidně mimo ni. Každý máme aspoň jednu osobu, která je s vámi vždy a bude vždy vaši podporou a pokud máte i jen tu jednu MÁTE ŠTĚSTÍ.
Štěstí je všude kolem nás, problémem většiny však je, že si ho idealizuje do konkrétního obrázku a pak jsou lidi nešťastní, když ničeho takového nedosahují. Myslím tím držíte si v hlavě, že dokud nebudete mít vlastní bydlení nejste šťastní a psychika je věc, která se vymyká všemu takže ono to tak pravděpodobně bude, že nebudete šťastní a pak najdete něco jiného a jiného a potáhne se to s vámi.
Zkuste se zamyslet nad maličkostmi kolem vás, nad tím, co vás donutí se ráno zasmát, nad vším co máte rádi a naplňuje vás to. Ve všem je štěstí.
Dejte si odříkání od vět já mám smůlu, protože ve skutečnosti právě definice smůly je horší určit než definice štěstí.
Podle mě každý má kolem sebe bublinu, ve které má milion scénářů, jak by co chtěl a jak by to mělo být,..Ale život je o náhodě, o tom učit se a kráčet s neduhy vedle sebe, zakopávat a vstávat, ale ne snažit hledat dokonalost, která je pomíjivá. Hned vám to vysvětlím.. Chcete mít dokonalého kluka, co bude vypadat jako Leonardo Dicaprio?? Ano, možná někoho takového najdete, ale jak víte, že bude mít zase ty vlastnosti, které byste chtěli ať má ? To byste museli tvořit a kouzlit..
Je to o kompromisu.
Utvářejte kompromisy i ve vašich požadavcích k životu a uvidíte, že ono není vše tak zlé.
Trvalo mi dlouho se to naučit nebudu lhát. Ale pomohlo to ne jen tomu neutápět se, ale naučit se hledět na svět jinýma očima. Musím řici, že hodně za tím stojí i můj přítel, který mě z toho zasněného růžového světa vrací do reality uvědomění, jak věci skutečně jsou.
Doufám,že vám tento článek pomohl se aspoň trošku zamyslet či že jste se aspoň pobavili nad popisem té osoby, kterou jsem byla..Pokud vás aspoň trochu oslovil budu moc ráda.Teď už mi zbývá jen říci..
Přeji vám všem ať najdete své štěstí ať vás všude provází.😊
Často poslouchám jak lidi říkají jakou mají smůlu, ale vůbec neberou v potaz ty úžasné věci v jejich životě. Nevím, možná jsem zvláštní člověk, ale tyhle řeči mě štvou. Kdybych řekla, že jsem tu frázi nikdy nepoužila.. musela bych lhát. Každý ji použil. 😉 Pokud chce někdo tvrdit, že ne tak buďto si toho nejste vědomi nebo lžete sami sobě.
Ale co je vlastně štěstí?
Někdo tvrdí, že je hezký pocit, někdo zase, že žít pro druhé a sdílet s nimi všechny vaše žážitky, být milován, mít rodinu,...a mohla bych psát do nekonečna. Kdybych měla definovat štěstí já asi řeknu..
Je to každičký úsměv, co můžeme spatřit, každičká chvíle, co můžeme prožít a taky uvědomění si, že nejste na světě sami.
Upřímně možná ještě před pár roky bych tvrdila, jakou mám smůlu, a že je všechno na nic včetně moji existence. Ano, byla jsem trochu jinde než dnes. Ale co mi vlastně pomohlo k trochu jinému vnímání ??
Nebyla jsem spokojená sama se sebou, odsuzovala jsem se za každičkou mou stížnost, i když většina z nich neopustila mou hlavu, ale já o nich věděla. Celkově jsem se utápěla a došlo to do fáze, kdy jsem se cítila blbě za jeden den, kdy nebrečím... Jak o tom píšu asi si musíte myslet, že jsem blázen. Nooo, možná kdysi byla, ale dnes už jsem jen beznadějný snílek, co brečí kvůli kvůli věcem, co za slzy stojí. ( Těch milion filmů, u kterých brečím .. to je věc vedlejší 😄. Jsem velká citlivka, až moc velká.)
Ne, ale co tím chci říci? Prostě mě to nebavilo být večně nešťastná a to jak se vlastně i do toho smutku a všeho nutím. Přestala jsem se zaobírat tolik minulostí. Tím, že dětství nebylo takové jaké by mělo být. Ale koukala jsem na ty dobré věci krásné vzpomínky, co mě donutili se smát. Také začla hledat a srovnávat lidi kolem a ono pak zjistíte jaké máte štěstí. Např. Moji velkou inspirací jsou lidé co jsou na tom o dost hůře než já. Koukala jsem na pána, který neměl ruce a nohy .. přesto dokázal plavat, rodina ho milovala a i přes ponižování se stal člověkem, který bojoval proti šikaně na škole a postavil si na tom svoji práci. Dokázal si ze sebe udělat srandu .. A to je důležitá věc. Vylezte z ulity a nebojte si dělat srandu ze sebe. ( Pokud byste chtěli vědět jméno či odkaz na video daného pána stačí napsat :) )
Když jsem si říkala, že mám rodinu, který by se zabila, kdyby se měli potkat všichni .. Tak ano je to tak, ale víte co .. I tak se najdou v té rodině lidi, co se navzájem podpoří. Pokud ne tam hledejte klidně mimo ni. Každý máme aspoň jednu osobu, která je s vámi vždy a bude vždy vaši podporou a pokud máte i jen tu jednu MÁTE ŠTĚSTÍ.
Štěstí je všude kolem nás, problémem většiny však je, že si ho idealizuje do konkrétního obrázku a pak jsou lidi nešťastní, když ničeho takového nedosahují. Myslím tím držíte si v hlavě, že dokud nebudete mít vlastní bydlení nejste šťastní a psychika je věc, která se vymyká všemu takže ono to tak pravděpodobně bude, že nebudete šťastní a pak najdete něco jiného a jiného a potáhne se to s vámi.
Zkuste se zamyslet nad maličkostmi kolem vás, nad tím, co vás donutí se ráno zasmát, nad vším co máte rádi a naplňuje vás to. Ve všem je štěstí.
Dejte si odříkání od vět já mám smůlu, protože ve skutečnosti právě definice smůly je horší určit než definice štěstí.
Podle mě každý má kolem sebe bublinu, ve které má milion scénářů, jak by co chtěl a jak by to mělo být,..Ale život je o náhodě, o tom učit se a kráčet s neduhy vedle sebe, zakopávat a vstávat, ale ne snažit hledat dokonalost, která je pomíjivá. Hned vám to vysvětlím.. Chcete mít dokonalého kluka, co bude vypadat jako Leonardo Dicaprio?? Ano, možná někoho takového najdete, ale jak víte, že bude mít zase ty vlastnosti, které byste chtěli ať má ? To byste museli tvořit a kouzlit..
Je to o kompromisu.
Utvářejte kompromisy i ve vašich požadavcích k životu a uvidíte, že ono není vše tak zlé.
Trvalo mi dlouho se to naučit nebudu lhát. Ale pomohlo to ne jen tomu neutápět se, ale naučit se hledět na svět jinýma očima. Musím řici, že hodně za tím stojí i můj přítel, který mě z toho zasněného růžového světa vrací do reality uvědomění, jak věci skutečně jsou.
Doufám,že vám tento článek pomohl se aspoň trošku zamyslet či že jste se aspoň pobavili nad popisem té osoby, kterou jsem byla..Pokud vás aspoň trochu oslovil budu moc ráda.Teď už mi zbývá jen říci..
Přeji vám všem ať najdete své štěstí ať vás všude provází.😊
Člověk si často nedokáže vážit věci, dokud nenastane nějaká změna - a často musí nastat změna k horšímu. Ale ano, k tomuto myšlení člověk musí dojít, myslím si, že nikdo se s takovým pohledem na svět už nenarodí a někomu to trvá delší dobu, někomu kratší. A většinou ti, kteří k takovému pohledu na svět nedojdou, zůstávají mezi těmi, kteří mají 'smůlu'. A s tím kompromisem, o kterém jsi se zmiňovala, taktéž nemůžu jinak než souhlasit :)
OdpovědětVymazatJsem potěšená, že se článek líbil ☺️
VymazatA samozřejmě máš také pravdu v tom o čem se zmiňuješ v komentáři. Vážím si toho Lucko.
Jsou lidi, kteří tohle nedokážou. Většinou k tomuto poznání dojdou po nějakém zážitku, co je stáhne na dno. Mě to potkalo už v 9 letech, kdy jsem přemýšlela nad tím, proč vlastně žít a nezabít se hned. Od té doby vím, co je štěstí, a už se i na ty horší chvilky dokážu dívat jinak. Měla jsem i chvíli s depresema, kdy se zdálo, že nemám ani toho jednoho člověka, co by se za mě postavil, ale už jsem nepřemýšlela nad sebevraždou. Věděla jsem, že lidé se vždy najdou. Jen jsem chtěla začít někde jinde, od začátku. Pak se ten jeden člověk našel :)
VymazatJsou lidi, kteří si ve stěžování libují a nechtějí se toho vzdát. Ti ostatní mají šanci tohle objevit. Je fajn, že jsi na to přišla mladá. Tak už jen nezapomenout :)
Já si taky prošla otázky .. proč vlastně žiju, proč jsem se narodila..Ale jsem za to teď šťastná. Těší mě, že se s tím , co píšu ztotožňujete. ☺️ A teď už bude jen dobře
VymazatAhoj. A zamyslela si se někdy nad tím jak může být štěstí vrtkavé??? Že ráno může být vše skvělé a večer ležíš v depresích? To tě teprve donutí se zamyslet nad štěstím jaké máš. A nemyslím štěstí, že jsi vyhrála v loterii, ale že tvá rodina, kamarádi, přítel/přítelkyně jsou zdraví a v pořádku.... V neposlední řadě, že i ty jsi zdravá, že máš kolem lidi, kterým na tobě záleží ... a takových lidí by si měl člověk vážit a obklopit se jimi. Bohužel to se vidí málo a většinou je od sebe odkopneš a ve finále lituješ - to je neštěstí.... Máš je u sebe, jsou ti oporou, nezlomí nad tebou hůl i když je mnohokrát zklameš, řveš na ně, nedáš na jejich rady a pak s brekem za nimi chodíš, ale oni stejně tě obejmou a řeknou že to bude dobré - to je štěstí. Štěstí je vrtkavá mrška... Co si můžou říct rodiče kteří přišli o své ratolesti.... Je štěstí, že jim připravili krásné dětství a nestrádali nebo neštěstí, že je nějaký magor smetl autem.... Úhel pohledu.... Ten rozhoduje o tom jak vnímáme štěstí....
OdpovědětVymazatMáš pravdu štěstí může být vrtkavé a řídíme si to převážně my. V jednu chvíli můžeš mít všechno a pak stačí pár slov, blbý krok a nemusíš mít nic. Žádná vysněná budoucnost..proto je nutno si vážit každého krásného okamžiku, který zažíváme nejen my, ale i ti druzí spolu s námi. Říkat jak moc je milujeme a máme rádi, aby jednou nepřišel den, kdy budeme litovat, že jsme jim to neřekli.
VymazatAno, je to hodně o úhlu pohledu.
Máš pravdu v tom, co píšeš. Já se mám ještě hodně co učit.. Děkuji ti za komentář.