Jak jsem začla žít.. :)

Vždycky jsem si říkala jaké to jednou bude, ten vstup do života a všechno s tím spojené. Neuměla jsem si to představit na tož si říci: ,, Jo, takto to přesně chci." .. Byla jsem malá holka s velkými sny, které jsem myslela, že se mi splní, ale.. Teď už po nich ani netoužím. Dobře, někdy toužím po tom být zpátky tou malou holkou, protože ten svět vám někdy přijde tak obrovský a zároveň tak malinký, že chcete utíkat a schovávat se pomalu sami před sebou.  
( Zní to nelogicky, ale někdy to tak prostě je...

Je mi 18 a začínám stresovat, protože priority se změnili tím jak se objevil můj princ na bílém koni. Ve skutečnosti to byl princ, co se do mě zamiloval na první pohled ( do teď to nechápu, ale jsem za to strašně vděčná) a chtěl si povídat a já byla nesmělé kuře, co se ho bálo na něco ptát. Prohodilo se pár slov a zjistila jsem, že je to fajn kluk. Pak ten úžasný princ v té době ve slušné kondici, co se týče pití alkoholu, opil mého spolužáka a já spolu se sestrou a spolužačkou jsme ho museli dotáhnout na intr.. ( Ale Kuba ho varoval !!!



Tím dnem se mi změnil svět.. 
Najednou jsem si připadala jinak. Proč se mnou chtěl ten kluk mluvit?? Jak může být tak chytrý? A myslím, že byl opravdu pěkný?? Jak vlastně zněl jeho hlas?? .. 
( Teď už jeho hlas nikdy nezapomenu..)

Po třech měsících na to jsem začala žít. Skutečně žít. Dříve to bylo jen brouzdání se v tůni, ve které se pomalu ztrácela i ta voda a najednou jsem byla v moři nového světa. A nikdy už z něj nechci odejít. 

Teď jsou to skoro 2 roky a já jsem "dospělá" .  ( Nebo jinak.. snažím se být. Věk je věk, ale pocit je zase trochu něco jiného) 

Je smutné, že si postupně uvědomíte, že vše čeho chcete dosáhnout nemůžete dosáhnou bez pořádné dávky finančních úspor. Tohle jsem jako dítě neviděla. Peníze byli na sladkosti..hlavně ta super cool dlouhá lízátka bez tyčky, co vydržela tak dlouho. Jediný problém, že to byla velmi lepivá lízátka :D:D .. Vyhazovat obal s délkou lízavosti lízátka ... nebyl to dobrý nápad. :) 
( Existuje taková veličina jako délka lízavosti ?? :D

Ale zpět k financím. Přiznejme si, že jako student nemáte moc možností, jak si vydělávat krom brigád. Čehož jsem se držela hned od 15 let, co jsem mohla začít něco dělat. V té době jsem to dělala jen pro sebe, ale teď už to dělám pro nás. 
Když se zamilujete a víte, že on je ten PRAVÝ, tak máte o to větší motivaci posunout se v tom životě někam dál. Samozřejmě nepůjde to bez přelézání klacků a všech problémů, které s tím uvědoměním vylezou na povrch, ale stojí to za to. 

Je mi 18 a pořád poslouchám, jak všichni kolem chodí pít na pařby, hulit u někoho marihuanu a mít sex s někým koho pomalu neznáte.. a říkám si, že tohle já nejsem a taky nikdy nebudu. Co, že se tím vyčleňuji ze společnosti, ale dělat to nebyla bych to já. 
A tak jsem holka, co šetří...
 Jak říká Kuba: ,, Cokoliv, co stojí víc jak 3 koruny je pro mě drahé :D.
 Ať si kdo chce, co chce říká ..Já jsem na sebe hrdá. 

Od spolužačky jsem slyšela, že se chovám jako její máma, protože už přemýšlím nad bydlením a nad autem a všechno tady to.. Mám si užívat dětství a nebýt tak vážná a nechat si taky chvíli volna o prázdninách.Takto můžu zničit brzo to dětství. 
No... Upřímně nevysvětlíte jí, že když nebudete postupovat, tak jak to děláte doposud nebudete mít nic o čem sníte od doby, co máte jeho.

Jelikož moje rodina je moje rodina, nemůžu se spoléhat na to, že mi do života pomůžou. 
Část rodiny.. Máma, její manžel, nevlastní sestřičky,..

Ono je zvláštní to takto napsat, ale je to tak. Žiju u babičky s dědou.. ty jsou rádi, že jim nic nechybí. Babi je navíc poměrně svá. Takže jednat s ní o něčem je někdy na hlavu, ale je fajn, že počítá jako samozřejmost, že po maturitě už půjdu pryč. Když ani nevím zda to finančně utáhneme,.. ale na to se mě už nikdo neptá. 


Od 12 let si sama kupuji věci. Sama si platím potřeby do školy, převážnou většinu školních výletů a spoléhám se na sebe.
 ( To ty spolužáci, kterým na všechno dají rodiče a ještě je místo školy berou na nákupy, opravdu nevidí a hlavně neznají.) 
A tak se protloukám s tím, že dostávám od táty alimenty a od mámy aspoň na autobus a babi se spoléhá, že si s tím vystačím. Vystačím. 

Důkazem mé píle je, že si po zdolání řidičáku, který jsem si platila sama, musím koupit auto, abych se mohla rozjezdit. 
Myslím, že při odevzdávání těch mých peněz, které si tak pečlivě škudlím budu brečet, ale budu svobodná.. Bude to svoboda, kterou si zatím nedokážu představit, ale už se na ní těším. Bude odškrtnutý jeden bod ze seznamu do společného života a to bod: Mít každý své auto. 

Myslím, že nemít svého Kubu, je ten život, který je na počátku o dost horší..
Pořád jsem neopustila tu svoji snovou povahu dítěte, ale Kuba mě naštěstí vrací do světa reality a života, ve kterém jsem už teď  šťastná.  





Nikdy to není snadné, ale zvládnout se to dá. 
Hold.. ,, Co tě nezabije, to tě posílí." 


Nebojte se žít.. 
vaše Gabriell. 

Ps: omlouvám se, že minulý týden nevyšel článek, ale nějak jsem neměla inspiraci..ale teď se to budu snažit vynahradit.. 

Komentáře

  1. Moc pěkný článek na zamyšlení. Já si také vše platím od 12 let, vydělávala jsem si sama blogem a teď studuji vysokou školu přes víkendy, abych mohla chodit do práce. :) Přijde mi to jako zcela přirozené, od rodičů si nic platit nenechám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Vážím si toho🙂.
      Je fajn být nezávislý.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Recenze: Fotokniha od Saal Digital

Zkouška dospělosti - MATURITA

Kam bych se chtěla ubírat?